Historie Kolovrat a Lipan

Historie Kolovrat a Lipan

Víte, jak staré jsou Kolovraty a kolik zde v počátcích jejich existence stálo domů? Tušíte, jak vznikl název Tehovic, kdo a proč v Lipanech ukryl pomník Antonína Švehly, a proč se Kolovratům nějaký čas říkalo „Sekerov“? Pojďte s námi poodhalit závoj historie a nahlédnout do dějin Kolovrat, Tehovic i Lipan.

Historie osídlení v místech, kde se dnes nacházejí Kolovraty, sahá mnoho tisíciletí nazpět. Archeologické nálezy dokazují, že již před sedmi tisíci lety tuto oblast obývali neolitičtí zemědělci. A není divu – úrodná krajina na jihovýchodě Pražské kotliny k obdělávání přímo vybízela. Souvislé osídlení tvořené slovanskými zemědělskými osadami s hrazenými dvorci zde začalo vznikat v době zhruba před tisíci lety.

Kolovraty vznikly na Královské cestě, která vedla z Prahy a u Říčan se rozdělovala na dva směry – k Sázavě a ke Kutné hoře. Do Prahy se po ní vozila solnohradská sůl a kutnohorské stříbro. Mezi říčanským hradem a Prahou podél cesty postupně vznikaly strážní, ale i obchodní a zemědělské osady. Mezi nimi bylo například hradiště Hostivař, jehož existence je doložena už od roku 1068, nebo vesnice Dubeč a Záběhlice, o nichž existují doklady od roku 1088. Kolem roku 1185 vznikl Chodov a Strašnice, a roku 1205 se objevily Kolovraty.

První historický doklad o použití názvu Kolovraty pochází údajně ze 17. ledna 1205. Přemysl Otakar I. tehdy měl nechat sepsat list, kterým potvrzuje „veškeré svobody a darování čtvero popluží v Kolovratech klášteru Ostrovskému panem Mladotou“. Některé nesrovnalosti ale ukazují na to, že toto datum může být podvrhem a listina pochází spíše až z konce třináctého století.  Nejstarší dochovaná kresba Kolovrat pochází z roku 1722 a znázorňuje zdejší tvrz a poplužní dvůr.

Kolovraty během počátků své existence ještě nebyly příliš velké. V roce 1654 se zde kromě tvrze nacházelo jen sedm poddanských gruntů. Těchto sedm nejstarších chalup bylo rozmístěno v půlkruhu kolem centrální vyvýšené terasy, na níž stál poplužní dvůr s tvrzí a kostel se hřbitovem. Pět z nich se dochovalo dodnes, zbylé dva byly po třicetileté válce opuštěny a rozbořeny. Celkový počet kolovratských obyvatel tehdy činil asi šedesát lidí. V sousedních Tehovicích se nacházelo šest dalších usedlostí, a v Lipanech dvě.

V roce 1689 postihla Kolovraty pohroma. Všechny budovy tehdy vyhořely. Následně byly osvobozeny od platby daní, aby byla usnadněna jejich obnova. Smůla ale obyvatele Kolovrat neopustila – roku 1707 dvě usedlosti vyhořely znovu.

V druhé polovině 18. století byly Tehovice přejmenovány na Tehovičky, jako výraz jejich podřízenosti vůči sousedním Kolovratům, které měly kostel a poplužní dvůr. První písemný doklad o původním názvu Tehovice pochází z roku 1436. Byl odvozen od příjmení prvního zakladatele, které znělo „Těh“, což znamená „kloub“.

Roku 1770 byly budovám přidělena popisná čísla. Systém byl jednoduchý – vojáci obešli vesnici a napsali křídou číslo na každá vrata. Dům číslo s číslem popisným 1 byl první z nejstarších sedmi usedlostí na západní straně půlkruhu, který pokračoval čísly 2, 3 a 4. Dům č. p. 5 se nacházel na jižní straně a č. p. 6 na východní. Na tyto usedlosti navazoval poplužní dvůr č. p. 7, západně od něj ležela usedlost s č.p. 8 a číslování končilo mlýnem u potoka s č.p. 9. V roce 1836 měly už Kolovraty už 20 domů a 173 obyvatel, zatímco v Tehovicích se nacházelo 18 domů a 147 obyvatel a v Lipanech 7 domů a 55 obyvatel.

V roce 1871 byl zahájen provoz na železniční trati Praha-Benešov, na které leží i Kolovraty. Ty si ale musely na vlastní zastávku si ještě nějakou dobu počkat. Po několik desetiletí museli místní obyvatelé chodit na vlak do Uhříněvsi. V roce 1920 ale vznikla železniční zastávka i v Kolovratech. Byla postavena na náklady obce a každý občan Kolovrat na její stavbě musel odpracovat dva až tři dny. Zastávka se skládala z nástupiště a domku s výdejnou jízdenek a čekárnou. V roce 1949 přibylo i osvětlení nástupišť a v roce 1958 vznikla nová budova zastávky na opačné straně kolejí, ve směru na Prahu.

Až do roku 1969 zde jezdily jen parní vlaky, elektrifikace se trať mezi Prahou a Benešovem dočkala až mezi lety 1960 a 1970. Kvůli železniční trati byly v Kolovratech vybudovány tři kamenné mosty, ze kterých dnes už slouží svému původnímu účelu jen jeden –  most U Dvora. Zbylé dva mosty, Na Parkáně a Na Skále, byly strženy při elektrifikaci trati. Při bourání druhého z nich došlo k neštěstí – klenba se zřítila předčasně a pod ní zahynul jeden z vojáků, kteří demolici prováděl.

V roce 1898 byla v Kolovratech postavena základní škola a v roce 1946 byla otevřena první třída mateřské školky.

Kronika obce z období první světové války se bohužel ztratila, a tak o této době nemáme mnoho informací. Přesto je známo, že rok 1914 nebyl pro Kolovraty lehký. Všichni muži z Kolovrat i Tehovic s výjimkou starosty a jeho zástupce 26. července 1914 narukovali do války. V obci zůstaly jen ženy, děti a staří muži. Mnozí z vojáků se už nevrátili, nebo se dostali domů zranění či nemocní. U základní školy byl později postaven pomník jako vzpomínka na všechny, kteří v první světové válce padli.

Historie Kolovrat a Lipan

Rok 1925 byl významným přelomem v životě Kolovrat, protože zde byla zavedena elektřina. O rok později, v roce 1926, byly ke Kolovratům přidány Tehovičky, takže se oficiální  počet obyvatel kolovratských obyvatel prudce zvýšil. V roce 1930 měla obec Kolovraty 1868 obyvatel. Pilně zde bujel obchod i řemeslo: dalo se tu najít jak několik obchodů se smíšeným zbožím, tak množství řemeslníků, nebo například ordinace zubaře. V budově U Šlingrů 108 se nacházelo kino.

Druhá světová válka Kolovraty rovněž těžce zasáhla. Dvacátého května 1938 bylo dvacet kolovratských mužů povoláno ke cvičení ve zbrani. 22. září téhož roku pak byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Vyhlášky o mobilizaci byly vyvěšeny v půl druhé ráno. Do šesté hodiny ranní narukovalo do armády přes 250 kolovratských mužů ve věku do 40 let. Druhý den byli do Říčan odvedeni evidovaní koně. Mezi lidmi propukla panika a začali shromažďovat zásoby – do dvou dnů bylo zboží v obchodech zcela vyprodané.

První obětí druhé světové války v Kolovratech se stal Josef Roček, který byl při strážní službě zastřelen jiným vojákem ČSL armády, který byl příslušníkem sudetskoněmecké strany. Padlému se dostalo vojenského pohřbu se všemi poctami.

Několik občanů Kolovrat se během války aktivně účastnilo odboje proti okupantům. Antonín Váša, místní organizátor ochotnického divadla, který byl vyučeným optikem a za války dělal skladníka, vyráběl falešné doklady pro odbojáře a stíhané osoby. Kromě toho organizoval sbírky peněz i potravin pro rodiny perzekvovaných. Druhého února 1943 ho nacisté zatkli a uvěznili. Ve vězení psal paměti a básně, jejichž rukopis přečkal válku až dodnes. 28. června 1944 byl tento hrdina popraven v Drážďanech. Bylo mu 39 let.

Dalším z komunistických odbojářů, kteří za svou aktivitu zaplatili životem, byl čtyřiatřicetiletý Josef Džus, vyučený autoklempíř a zkušený radista, který udržoval kontakty se zahraničím. Byl zatčen 8. září 1943 a popraven v Mnichově 20, prosince 1944. Po válce mu byl udělen in memoriam Československý válečný kříž.

Albína Hochová se svým manželem patřila ke skupině levicové inteligence, která stála při vzniku KSČ. Do roku 1930 v ní oba zaujímali čelní funkce, po přestěhování do Kolovrat se jich ale kvůli zákazu členství státních zaměstnanců v nepřátelských stranách a hnutích museli zříct. Poté dále působili v KSČ ilegálně. Hochová byla za okupace zatčena a vězněna, ale rozsudku smrti se vyhnula. Po Hochové, stejně jako po Vášovi, je v Kolovratech pojmenována ulice.

5.května 1945 v pravé poledne byla na obecním úřadě vyvěšena československá vlajka. O čtvrt hodiny později se ozvalo volání rozhlasu o pomoc, což byl signál pro tajný revoluční výbor, aby se zapojil do květnového povstání. Účastnilo se ho 33 kolovratských obyvatel. Jejich cílem bylo zneškodnit německou posádku, která se usadila ve zdejší škole. Její velitel, příslušník SS, se odmítl vzdát a se svou posádkou se ve škole zabarikádoval. Nakonec zasáhl mladý uzbecký parašutista Irgáš Dižurabajev, kterého kolovratští občané od podzimu ukrývali. Proplížil se pod okny školy a hodil do sklepa ruční granát. Německá posádka se potom vzdala a její velitel byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl ještě ten večer vykonán. 9. května kolovratští obyvatelé sledovali, jak po silnici na Prahu přijíždějí kolony Rudé armády a později po ní odcházejí kolony zdecimovaných německých vojáků.

19.4.1947 Kolovraty otřásla krvavá událost. V kolonii Na Skále došlo k vraždě. Obětí byl profesor ve výslužbě Augusta, který žil v domě č.p.338. Když k němu v osm ráno přišla hospodyně, našla ho ležet v kaluži krve na zemi. Místo činu zajistil místní strážmistr Jíra. Pražská kriminálka, která na místo činu dorazila vzápětí, obvinila jeho souseda, pokrývače, který bydlel v č.p. 230. Ten se ke svému činu přiznal. Večer předtím se prý opil, a s kamarády z hospody se vsadil, že neoblíbenému sousedovi ukradne králíka. Profesor ale trpěl paranoidním strachem ze zlodějů, a tak spal se sekerou pod polštářem. Když ze svého dvorku uslyšel podezřelé zvuky, vyběhl se sekerou v ruce ven a vetřelce napadl. Opilý pokrývač se bránil, a v potyčce sousedova sekerou zabil.

Událost se rozkřikla mezi železničními průvodčími, kteří při jízdě vlakem ohlašovali názvy zastávek, a vtipálci mezi nimi ještě dlouho poté při průjezdu obcí hlásili název zastávky „Kolovraty-Sekerov“.

Během období totality poskytly Lipany úkryt pomníku Antonína Švehly, který má za sebou opravdu bohatou historii. Byl odhalen v Říčanech v roce 1936, a od té doby byl už dvakrát odstraněn a znovu vztyčen. Za okupace musel být odstraněn poprvé, ale v roce 1946 byl znovu umístěn v říčanském parku u nádraží. Už v srpnu téhož roku byl ale po volbách, které vyhráli komunisté, vyhlášen zákaz obnovování Švehlových pomníků a v roce 1948 byl proto pomník odstraněn podruhé a měl být zcela zničen. Skupina odbojářů se spolu s místní mládeží rozhodla pokusit o jeho záchranu. O silvestrovské noci se vloupali do říčanské hasičské zbrojnice, kde byl pomník uložen, a chtěli ho odtáhnout pryč na saních. Přitom ale podcenili hmotnost více než půltunové bronzové sochy, a tak se pokus nevydařil.

Spiklenci se ale nevzdali a druhý pokus podnikli jedné lednové noci, kdy byli místní policisti na plese v Uhříněvsi a komunisté na plese v Lipanech. I v Říčanech se konal ples a toho se účastnili organizátoři akce, Milan Rathouský a Bohumil Řehák. V průběhu plesu se vykradli ven, za pomoci osmi mužů naložili památník na koňmi tažený vůz a kolem pobočky SNB a sekretariátu KSČ s nepřetržitou službou ho odvezli na statek Rathovských v Lipanech, kde ho spustili do nepoužívané studny. Po zmizení pomníku byli mnozí účastníci akce vyslýcháni, ale přestože bylo do tajemství zasvěceno poměrně dost lidí, nikdo nic neprozradil, a to po celých 41 let, kdy byl pomník ukrytý. Po revoluci byl pomník vyzdvižen ze studny, zrekonstruován, a 28.10. 1990 už potřetí umístěn do parku k nádraží v Říčanech, kde ho můžete najít i dnes.

Prvního července 1974 byly Kolovraty spolu s osadou Lipany připojeny k obci Praha 10. Po roce 1989 byly výrazně posíleny dotace na rozvoj obce a díky tomu zde bylo možné vybudovat čističku odpadních vod, velkou část hloubkové kanalizace, a dokončit povrchovou kanalizaci. Dnes jsou Kolovraty plně napojené na vodovodní síť Pražských Vodáren. Bylo také dokončeno napojení obce na rozvody plynu a začal proces obnovy povrchů silnic a chodníků. Nově vznikly také tenisové kurty a knihovna s informačním centrem Dnes mají Kolovraty spolu s Lipany dohromady asi 1400 obyvatel.

About Kolovraty-lipany.eu