Kostely v Kolovratech


Kostel sv. Ondřeje s kaplí sv. Prokopa v Kolovratech

Existují náznaky, že na místě dnešního kostela už ve dvanáctém století možná stával románský kostelík. Předpokládá se, že kostel měl malou loď o rozměrech asi 67 metrů a nacházel se na místě, kde stojí věž dnešního kostela. První doklad o kolovratském kostelu ale pochází až z roku 1352, kdy byl zmíněn v registru papežských desátků říčanského děkanátu. Postavili ho nejspíš ostrovští benediktini v gotickém stylu, a pokud se zde románský kostelík původně nacházel, byl začleněn do novější stavby a bývalý prostor jeho lodi využitý jako kněžiště.

Při jižní straně presbyteráře byla vybudována kaple sv. Prokopa, která byla s kostelem spojena úzkým lomeným gotickým portálem se zdobeným ostěním. Ten se dochoval dodnes a vchází se jím na schody do věže. První zmínka o kapli pochází z roku 1356.

 

Do zdejší farnosti patřili všichni obyvatelé Kolovrat a Nedvězí starší čtrnácti let, zatímco Tehovice kupodivu patřily k Uhříněveské farnosti a Lipany, které v té době byly poměrně nevýznamné a měly jen tři statky, měly překvapivě od roku 1352 vlastní kostel sv. Martina. Dochovala se i jména prvních farářů, kteří v této době působili jak v Kolovratech, tak v Lipanech.

 

Protože byl kostel po husitských válkách dost poškozen, byl kolem roku 1546 opraven a dostavěn v renesančním stylu. K západnímu průčelí přibyla robustní kruhová zvonice, která obsahovala trámovou stolici se dvěma zvony. Zvonice při bohoslužbách sloužila jako další prostor pro věřící, kteří se nevešli do poměrně malé kostelní lodě. Ta tehdy měřila asi jen 7,56 metrů a končila v místě dnešního západního vchodu.

 

Za třicetileté války byl kostel vypálen a zpustošen. V roce 1639 kostel poškodili švédští vojáci a v letech 1642-43 došlo k dalším škodám. Byla vypálen fara, a zatímco kostel byl po válce obnoven a byly na něm provedeny rozsáhlé opravy, k obnovení fary nedošlo a kolovratský kostel byl přičleněn k faře Uhříněves. Bohoslužby se v něm poté konaly jen každou třetí neděli.

 

V roce 1767 nechala vévodkyně Marie Terezie Savojská, majitelka panství Uhříněves, kolovratský kostel přestavět v barokním stylu, který jejímu vkusu vyhovoval více, než dřívější renesanční. Přestavba zřejmě měla sloužit také ke zvětšení plochy kostela, který do té doby prostorem nijak neoplýval.

 

Rozsáhlé přestavby se ujal říčanský stavitel Václav Budil, který otočil orientaci kostela o 90 stupňů z původní východozápadní ji tak změnil na severojižní. Z původní gotické stavby se dochovaly jen tři obvodové zdi v přízemí věže, jedna stěna v jižním závěru dnešní lodi, část stěny kolem západního vchodu a klenba v podvěží. Byla zbourána jižní sakristie s pozůstatky kaple sv. Prokopa, stejně tak jako obě věže.

 

Nově přestavěný kostel měl nové kněžiště na severní straně a boční sakristii na straně západní. Vstup byl nově vytvořen na jižní straně kostela. Přibyla také nová věž se zvonicí, kam byla přestěhována původní trámová stolice ze šestnáctého století i s oběma zvony. Nad kněžištěm byl navíc vybudována sanktusová věžička pro malý zvonek zvaný sanktusník neboli umíráček.

 

Kolem roku 1860 byla provedena další větší úprava kostela. Jižní vchod byl zazděn a nahrazen vchodem západním, aby mohla být na jižní straně kostela postavena patrová kruchta pro varhany, hudebníky a zpěváky. Barokní sakristie na západní straně byla zbourána a nová vznikla na severní straně kostela.

 

Dnes tvoří dominantní prvek kostela dřevěný barokní hlavní oltář v kněžišti. Nad ním se nachází obraz patrona kostela, sv. Ondřeje na kříži, který namaloval v roce 1861 český malíř Jakub Husník. Na stěnách visí dva obrazy významného barokního malíře Petra Brandla, které představují Marii Magdalénu a sv. Jeronýma. Naproti vstupu do kostela se nachází bíle polychromovaná socha sv. Jana Nepomuckého a na čelní straně lodi je umístěna barevně polychromovaná socha Panny Marie. Ve středu kostelní lodi visí lustr, který byl původně určen pro lojové svíčky.

 

Kolovratský kostel měl původně dva zvony. Menší z nich byl v roce 1917 zrekvírován pro výrobu děl do první světové války, stejně tak jako malý umíráček, ale velký zvon podobnému osudu unikl – především proto, že místní řemeslníci a kovář, kteří ho měli odstranit, předstírali, že s ním nedokážou pohnout.

 

Tento velký zvon váží úctyhodnou tunu a pochází z dílny renesančního staroměstského mistra Stanislava Klatovského. Jeho plášť zdobený reliéfem postavy světce, který byl nejdříve považován za sv. Vojtěcha, ale později se díky kříži, který vyobrazený svatý drží, dospělo k názoru, že je jím sv. Prokop. Zvon Prokop byl v roce 1996 opravován, když se rozbilo jeho srdce, oprava byla provedena zbraslavským Manouškovým zvonařstvím.

 

Kostel sv. Martina v Lipanech

Kostel sv. Martina s farou byl postaven už před rokem 1352 a sloužil jak pro obyvatele Lipan, tak sousedního Kuří. Byl orientován k východu a měl dřevěnou zvonici. Během třicetileté války byl vážně poškozen a švédští vojáci z něj ukradli tři zvony. Během války byla také vypálena fara, které poté už nebyla obnovena. Kostel byl sice provizorně opraven, ale roku 1863 musel být zbourán.

 

Na jeho místě byl postaven novorománský kostelík s apsidou. Ten dostal nové zvony, historie se ale opakovala a zvony byly zrekvírovány během světových válek. U původního kostela se nacházel hřbitov pro Lipany a Kuří, který měl být u nového kostela rozšířen o pozemky sousedního statku, ale protože majitel statku nesouhlasil, převzal úlohu místního pohřebiště nový říčanský hřbitov, který se nachází v místě bývalého popraviště.

,